BOŽÍ MUKA

Když starý mlynář v Zarkovicích u Jinína předvídal, že dlouho nebude již živ, přiměl jediného syna, aby se oženil s hodnou, přičinlivou dívkou z Jinína. Znal její rodiče a všecko přátelstvo a byl ubezpečen, že syn bude šťasten.

Mladý mlynář poslechl otce, ale oženil se proti své vlastní vůli.

Přes to, že mladá manželka byla přičinlivá a laskavá, přes to, že byla vzornou matkou malému synáčkovi, který se jim narodil, mladý mlynář byl se vším nespokojen a vzdaloval se z domu.

Starý mlynář zemřel a mladý počal hýřit a propíjel zděděný statek.

Všecky prosby manželky, aby zanechal pití a staral se o mlýn, byly marny.

Když jednoho dne ráno z domu odešel a do večera se nevrátil, vydala se s malým synáčkem v náručí na cestu, hledat svého manžela.

Došla na vršíček za vsí, klesla tu únavou a žalem přetížena, usnula.

Byla studená noc a mrazivý vítr vnikal v šat i tělo.

Ráno našli ji lidé zmrzlou i s děckem.

Lid nazval místo to „Na žalosti“ a postavili tu Boží muka.

Blízká studánka je prý ze slz nešťastné mlynářky, které proplakala.

Od té doby říká se tu „Na žalosti“.

1482

Pecen František - Strakonicko v pověstech a bájích